Dlouhodobý investiční produkt (DIP) a jeho daňové (ne)výhody

Od nového roku se v okruhu produktů spoření na stáří objevuje zkratka DIP – dlouhodobý investiční produkt. 

Do konce roku 2023 mezi tzv. produkty spoření na stáří patřily:

                                     a) penzijní připojištění se státním příspěvkem podle zákona upravujícího penzijní připojištění se státním příspěvkem,
                                     b) doplňkové penzijní spoření podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření,
                                     c) penzijní pojištění u instituce penzijního pojištění,
                                     d) soukromé životní pojištění.

Od ledna 2024 je výše uvedený výčet rozšířen právě o DIP. Zjednodušeně lze říct, že DIP slouží k přímému investování do cenných papírů, přičemž přímé investování přináší daňovou úlevu v podobě odčitatelné položky od základu daně nebo možností příspěvku od zaměstnavatele. Oproti známému produktu penzijního připojištění by měl DIP umožňovat spoření na stáří s potenciálem vyššího zhodnocení. 

Před zdůrazněním největšího trháku DIP – daňových úlev, je více než vhodné si uvědomit co vlastně DIP je, kdo ho může poskytovat a jak je regulován. Chytlavou zkratkou DIP totiž bez některých detailů v posledních týdnech mávají bankéři, finanční poradci, média a hlavně samotní zájemci o tento produkt. 

Samotná úprava dlouhodobého investičního produktu vychází ze zákona o podnikání na kapitálovém trhu, který v České republice upravuje poskytování služeb v oblasti kapitálových trhů včetně jeho ochrany a ochrany investorů. [1] 

Kdo může poskytovat DIP?

Poskytovatelem může být: 

• banka,
• spořitelní a úvěrní družstvo,
• obchodník s cennými papíry,
• investiční společnost,
• samosprávný investiční fond.

Při sjednávání dlouhodobého investičního produktu je nanejvýš vhodné být ostražitý a DIP sjednat pouze u důvěryhodného partnera či instituce. Z tohoto důvodu je dobré upozornit, že subjekty, které mohou poskytovat dlouhodobý investiční produkt je možné dohledat v seznamu jeho oprávněných poskytovatelů, který je zveřejněn na stránkách České národní banky. Vzhledem k tomu, že každý poskytovatel dlouhodobého investičního produktu v České republice je povinen České národní bance zahájení jeho poskytování oznámit, stejně tak jako ukončení jeho poskytování, mělo by být zjištění, zda je dlouhodobý investiční produkt sjednáván u oprávněného poskytovatele snadné. 

Do čeho se v rámci DIP investují peněžní prostředky?

Poskytovatel by měl zajistit, že majetek v rámci DIP je tvořen pouze:

• peněžními prostředky
• investičními cennými papíry
• cennými papíry kolektivního investování
• nástroji peněžního trhu
• dluhopisy
• vybranými typy derivátů

Výše uvedené by mělo zajistit širokou škálu možností pro investory, kteří si tak mohou zvolit svou vlastní investiční strategii. Zásadním rozdílem oproti známému penzijnímu připojištění, je možnost investování napřímo do vybraných investičních nástrojů bez toho, aniž by bylo nutné přijmout danou strategii fondu, jako je tomu v případě penzijního připojištění. 

Vzhledem k tomu, že zákon o podnikání na kapitálovém trhu definuje, že dlouhodobý investiční produkt může být tvořen i peněžními prostředky, přichází v úvahu i varianta, že peníze budou pouze ležet na účtu, akorát s daňovým zvýhodněním (pokud takovou možnost poskytovatel bude nabízet). 

Jaké daňové zvýhodnění DIP přinesl?

Investované prostředky do dlouhodobého investičního produktu je možné uplatnit jako odčitatelné položky od základu daně, a to do celkové výše 48 000 Kč za rok. Čtenáře je nutné upozornit, že se nejedná o slevu na dani ve výši 48 000 Kč za rok, ale o odčitatelnou položku od základu daně. Daňová úspora tak v případě poplatníka, který zdaňuje svůj základ daně 15% sazbou činí 7 200 Kč. U poplatníka, jehož základ daně přesahuje 36násobek průměrné mzdy a jehož příjmy nad touto hranicí podléhají 23% sazbě daně, je úspora na dani až 11 040 Kč. Investice ve výši 4 000 Kč měsíčně tak zajišťuje maximální možnou daňovou úlevu.

Podpora dlouhodobého investičního produktu potěší i zaměstnavatele, kteří mohou mezi zaměstnanecké benefity od ledna 2024 zařadit právě příspěvek na dlouhodobý investiční produkt. Příspěvek zaměstnavatele je na straně zaměstnance osvobozen od daně do úhrnné výše 50 000 Kč ročně, současně nepodléhá odvodům sociálního a zdravotního pojištění a bude na straně zaměstnavatele představovat daňově uznatelný náklad. 

Při radosti nad daňovými výhodami dlouhodobého investičního produktu je nutné zdůraznit, že výše uvedené maximální limity daňového zvýhodnění je možné uplatnit do výše zmíněných limitů za všechny produkty na stáří v součtu za jeden rok dohromady. Tudíž pokud zaměstnavatel přispívá zaměstnanci na penzijní připojištění a zároveň na dlouhodobý investiční produkt, příspěvky budou osvobozené v součtu pouze do 50 000 Kč ročně. Stejně tak funguje limit v případě odčitatelných položek u samotného poplatníka. V případě, že zaměstnavatel již přispívá např. na penzijní připojištění, je na zvážení omezení tohoto příspěvku právě ve prospěch dlouhodobého investičního produktu, pokud je to v souladu se zájmy zaměstnanců. Zároveň o změně struktury „odkládání peněz na stáří“ mohou přemýšlet poplatníci daně z příjmů fyzických osob, pokud již využívají daňové odečty z plateb na penzijní připojištění a rádi by využili maximální daňové zvýhodnění v rámci dlouhodobého investičního produktu. 

Kde je státní podpora, jak a kdy mohu DIP zrušit? Aneb co je 120/60.

Zásadním rozdílem oproti penzijnímu připojištění je u DIP absence státní podpory. Podpora dlouhodobého investování formou DIP je pouze prostřednictvím daňových zvýhodnění (viz výše). I tato daňová zvýhodnění však mají i své podmínky.

Základní podmínkou je „120/60“, čímž se rozumí, že dlouhodobý investiční produkt je možné vypovědět nejdříve po 120 měsících trvání (10 let), avšak nejdříve v 60ti letech věku. Pokud je podmínka „120/60“ porušena, je poplatník povinen provést tzv. navrácení daňové podpory na stáří. Navrácením daňové podpory na stáří se rozumí dodanění daňových zvýhodnění, a to následovně:

• Částky uplatněné jako odčitatelné položky od základu daně v posledních 10 letech se stávají ostatním příjmem dle § 10 zákona o daních z příjmů (ZDP).
• Příspěvky hrazené zaměstnavatelem v posledních 10 letech, které byly osvobozeny od daně se stávají příjmem dle § 6 ZDP, avšak tento příjem nepodléhá sociálnímu a zdravotnímu pojištění. 

I přes povinnost dodanění příspěvků zaměstnavatele se může dlouhodobý investiční produkt stát dobrým způsobem vyplácení bonusů, oproti standardní odměně vyplácené v rámci mzdy. Pokud se zaměstnavatel rozhodne vyplatit zaměstnanci bonus ve výši 50 000 Kč ve mzdě, musí počítat s navýšením celkového nákladu o povinné odvody na sociální a zdravotní pojištění ve výši 33,8 %. Celkový náklad pro zaměstnavatele tak bude 66 900 Kč. Nadto však zaměstnanec obdrží po odečtení odvodů na sociálním pojištění, zdravotním pojištění a dani ze závislé činnosti „pouze 36 700 Kč“. 

Pokud by však zaměstnavatel využil k vyplacení bonusu dlouhodobý investiční produkt, obdrží zaměstnanec do svého DIPu 50 000 Kč, se kterými může nakládat dle své investiční strategie. Pro zaměstnavatele bude částka 50 000 Kč konečným nákladem (za předpokladu, že je dodržen souhrnný limit 50 000 Kč i pro ostatní produkty na stáří) a zaměstnanec ve výsledku obdrží více peněz, které může využít ke spoření na stáří. V případě, že by zaměstnanec potřeboval nutně s penězi disponovat dříve než před splněním podmínky „120/60“ vznikla by mu povinnost dodanit příspěvek zaměstnavatele jako příjem dle § 6 ZDP, který však dle současného znění zákona nezakládá povinnost odvodů sociálního a zdravotního pojištění. Zaměstnance tak porušení podmínky „120/60“ může v tomto kontextu stát „maximálně“ 15 %, případně 23 % na dani z příspěvku zaměstnavatele. I nadále je tedy tato varianta velmi výhodná. 

Vzhledem k tomu, že dlouhodobých investičních produktů může mít poplatník několik, lze předpokládat, že se v určitém čase stane tento produkt nástrojem daňové optimalizace. 

Zdanění výnosů v DIPU po dobu trvání

V případě investování do cenných papírů může být na pořadu dne odprodej části svého portfolia, z důvodu realizace zisku a přesunu peněžních prostředků do jiného investičního nástroje. Lze s velkou mírou pravděpodobnosti předpokládat, že uživatelé dlouhodobého investičního produktu budou v rámci svého portfolia realizovat prodeje, přičemž nebudou dlouhodobý investiční produkt rušit, ale pouze své peněžní prostředky v rámci dlouhodobého investičního produktu využijí jinak. Dle aktuálního znění zákona o daních z příjmů se však vlastníci dlouhodobého investičního produktu mohou setkat s nepříjemnou situací v podobě zdanění (ne)realizovaných zisků. 

Dle aktuálního znění zákona o daních z příjmů platí, že za zdanitelný příjem se považuje příjem z prodeje cenných papírů, pokud poplatník nevyužije jednu z následujících možností osvobození:

1. Příjem z prodeje cenných papírů nepřesáhne 100 tis. Kč za rok
2. Příjem z prodeje cenných papírů je realizován po uplynutí časového testu 3let od jeho nákupu

Podle platného znění zákona o daních z příjmů tak může dojít k situaci, kdy poplatník využívající dlouhodobý investiční produkt odprodá část svého portfolia, zrealizuje zdanitelný příjem, avšak peněžní prostředky zůstanou v dlouhodobém investiční produktu. Pokud se poplatník nerozhodne dlouhodobý investiční produkt vypovědět, nebude mít možnost s peněžními prostředky disponovat jinak než zainvestováním do jiného aktiva v rámci dlouhodobého investičního produktu. Výsledkem takové operace může být vznik daňové povinnosti, kterou však poplatník bude muset uhradit z peněžních prostředků, které fakticky neobdržel.

Vzhledem k tomu, že dlouhodobý investiční produkt by měl být dlouhodobý, bylo by záhodné, kdyby zákonodárci počítali i s možností realizace zisků a jejich následnou investicí bez dodatečného daňového zatížení.

Stejně tak výše uvedené možnosti osvobození příjmů z prodeje cenných papírů a) a b) nevyplývají ze zákona, v případě dlouhodobého investičního produktu, explicitně, ale pouze z logiky zákona. Zde však lze očekávat vyjasnění této otázky v budoucnu prostřednictvím metodického dotazu, informace GFŘ nebo koordinačního výboru komory daňových poradců ČR.

V návaznosti na zdanění příjmů z prodeje „v zamknutém produktu“ by poplatníci též měli počítat se standardním zdanění obdržených dividend, popřípadě úroků z držených cenných papírů. Pokud budou dividendové nebo úrokové výnosy plynout v rámci České republiky, bude aplikována standardní 15% srážková daň a poplatník obdrží tyto výnosy očištěny o tuto daň. Problematické však mohou být dividendové nebo úrokové výnosy ze zahraničí, kdy výnosy poplatník obdrží do svého dlouhodobého investičního produktu očištěné o zahraniční daň a vznikne mu povinnost uvést tento příjem ve svém daňovém přiznání a zdanit jej též jako daňový rezident v České republice. Zamezení dvojího zdanění pak bude provedeno pomocí vybrané metody, kterou upravuje příslušná smlouva o zamezení dvojího zdanění. Zdanění dividendových a úrokových výnosů ze zahraničí v rámci dlouhodobého investičního produktu tak opět naráží na problém zdaňování příjmů, se kterými poplatník fyzicky nemůže disponovat. 

Závěr

Dlouhodobý investiční produkt je tak určitě dobrým nástrojem k dlouhodobému spoření na staří, daňová podpora v podobě odčitatelných položek od základu daně a osvobození příspěvků zaměstnavatele do limitu 50 000 Kč jsou líbivé daňové motivy, které ze strany státu tento produkt výrazně podporují, avšak jak už to u nových věcí bývá, nese s sebou i doposud nevyjasněné problémy. 

[1] Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu