Připravujete svojí účetní jednotku na účetní uzávěrku dle mezinárodních účetních standardů IFRS?

• Jste účetní jednotkou, která dosud neměla potřebu připravovat účetní uzávěrku své společnosti dle mezinárodních účetních standardů IFRS? 
• Setkáváte se s touto problematikou poprvé?
• Nevíte kde začít a jakým způsobem jednotlivé úpravy uchytit?

Rádi Vám tuto problematiku vysvětlíme v níže uvedených bodech, kde se dozvíte, jednotlivé kroky pro převod tuzemské účetní uzávěrky dle zákona o účetnictví do účetní uzávěrky dle mezinárodních účetních standardů IFRS.

Nejprve je potřeba si vydefinovat, kdy mají povinnost tuzemské účetní jednotky sestavovat účetní uzávěrky dle IFRS. V České republice je základní normou pro všechny účetní jednotky zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ke kterému jsou Ministerstvem financí vydávány prováděcí vyhlášky. Jedná se zejména o Vyhlášku č. 500/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona pro podnikatelské účetní jednotky. Další významnou vyhláškou je pak Vyhláška č. 501/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona pro banky a finanční instituce.

Zároveň je důležité uvést, že podnikatelské subjekty vykazující své účetnictví dle Vyhlášky č. 500/2002 Sb., nemají ze zákona povinnost vykazovat dle mezinárodních účetních standardů IFRS. Tato povinnost jim vzniká jen v případě, kdy jsou jejich akcie emitovány na evropské centrální burze. Nebo v případě, kdy je tak vyžadováno zahraniční mateřskou společností pro konsolidaci skupiny dle mezinárodních účetních standardů.

Banky a finanční instituce vykazující dle Vyhlášky 501/2002 Sb., přesněji dle §4a, mají dle této Vyhlášky povinnost vykazovat takzvané finanční nástroje dle mezinárodních účetních standardů IFRS. Jejich účetní uzávěrky je tedy ovlivněna IFRS, podle kterých musí vykazovat ve finančních výkazech a sestavovat přílohu účetní uzávěrky.

V případě, kdy účetní jednotky zjistí, že mají povinnost vykazovat a sestavovat účetní uzávěrku dle mezinárodních účetních standardů, měly by postupovat dle následujících bodů:

1. Analýza a klasifikace jednotlivých účetních transakcí zachycených v obratové předvaze a účetním deníku.

Účetní jednotky musí analyzovat jednotlivé účetní transakce zachycené v účetnictví společnosti a vyhodnocovat jejich rozdíly mezi českým účetnictvím a IFRS. Jedná se o nejdůležitější část převodu účetnictví z lokálního českého účetnictví na IFRS. Účetní jednotky by měly vytipovat jednotlivé transakce, které následně budou klasifikovat v rámci mezinárodních účetních standardů. Klasifikací účetní jednotky určí, jaké jednotlivé mezinárodní účetní standardy budou na účetní transakce aplikovány.

2. Převod jednotlivých transakcí z lokálního českého účetnictví do mezinárodních účetních standardů IFRS.

Po analýze a klasifikaci jednotlivých účetních transakcí dle mezinárodních účetních standardů, by měla účetní jednotka provést takzvaný převod těchto transakcí z lokálního českého účetnictví do mezinárodních účetních standardů. Stanovit rozdíl ve vykazování, který následně bude ovlivňovat jednotlivé účetní transakce v účetní uzávěrce účetní jednotky.

3. Očištění jednotlivých transakcí prostřednictvím IFRS ajdustmentů v obratové předvaze a účetním deníku.

Zjištěné rozdíly z převodu účetních transakcí dle lokálního českého účetnictví na mezinárodní účetní standardy, by měla účetní jednotka zachytit v obratové předvaze a účetním deníku pro sestavení účetní uzávěrky dle IFRS. Při převodu účetních transakcí dle českého účetnictví na účetní transakce dle mezinárodních účetních standardů, mohou účetní jednotce vzniknout takzvané rozdíly z přecenění při transformaci účetních dat, které vykáže jako rozdíly z přecenění do úplného výsledku hospodaření (OCI). 

4. Sestavení konsolidačních balíčků pro mateřskou společnost konsolidující dle IFRS.

V případě, že účetní jednotka provádí adjustmenty v účetních transakcí z lokálního českého účetnictví na mezinárodní účetnictví pro potřebu konsolidující mateřské společnosti prostřednictvím takzvaných konsolidačních či reportingových balíčků, jsou tyto adjustmenty prováděny prostřednictvím reportingových či konsolidačních nástrojů. Účetní jednotky by však neměly zapomenout na to, že nadále musí vykazovat své účetnictví dle lokálních účetních předpisů. Takové účetní jednotky pak vedou takzvané dvouokruhové účetnictví či provádí adjustmenty pouze v reportingových či konsolidačních balíčcích minimálně na roční bázi, z pravidla však průběžně na měsíční bázi z důvodu vnitřní kontroly reportingů za konsolidované entity.

5. Sestavení finančních výkazů a přílohy účetní uzávěrky dle IFRS.

Účetní jednotky mající povinnost vést své účetnictví dle mezinárodních účetních standardů, sestavují pak finanční výkazy a přílohy účetní uzávěrky dle mezinárodních účetních standardů. Tyto účetní jednotky by neměly zapomenout na to, že je zde kladen důraz na takzvanou vykazovací povinnost především pak na takzvanou popisovací část v příloze účetní uzávěrky, kdy tato příloha je pak podrobnější a zpravidla více obsáhlá než přílohy účetní uzávěrky dle lokálního českého účetnictví. V případě, že účetní jednotky mají povinnost sestavovat účetní uzávěrku dle IFRS pouze pro potřebu konsolidující mateřské společnosti, nemusí v těchto případech sestavovat finanční výkazy a přílohy účetní uzávěrky dle mezinárodních účetních standardů.

V jakých oblastech účetních transakcí jsou největší rozdíly mezi českým lokálním účetnictví a mezinárodními účetními standardy?

1. Nájemné a leasingy z pohledu nájemce.

Dle lokálního českého účetnictví jsou nájemné a leasingy vykazovány jako služby přímo do nákladů za dané účetní období. Naproti tomu dle IFRS jsou nájemné a leasingy klasifikovány jako právo k užívání aktiva vykazované do dlouhodobého majetku účetní jednotky a závazek z práva k užívání aktiva vykazovaný do pasiv účetní jednotky. Do výsledku hospodaření jsou poté vykazovány účetní odpisy z práva z užívání aktiva a úroky ze závazku z práva k užívání aktiva.

2. Dlouhodobý majetek

Dle lokálního českého účetnictví je dlouhodobý majetek vykazován v historické hodnotě, který je následně odepisován. Dle IFRS je dlouhodobý majetek každoročně přeceňován na takzvanou reálnou hodnotu, případně je testován na takzvanou hodnotu ze snížení aktiva a to, pokud je veden v historické hodnotě. 

3. Dlouhodobé pohledávky a závazky

Dle lokálního českého účetnictví jsou dlouhodobé závazky a pohledávky vedeny v historické hodnotě se snížením prostřednictvím takzvaných opravných položek u pohledávek. Dle IFRS jsou dlouhodobé pohledávky a závazky přeceňovány na takzvanou současnou hodnotu se snížením prostřednictvím opravných položek u pohledávek, a to ihned v momentu jejich vzniku. Znamená to, že opravné položky vznikají v momentu pořízení pohledávky. Dochází tedy k jejich okamžitému znehodnocení.

Závěrem

Problematika přechodu z účetní uzávěrky dle českého účetnictví na účetní uzávěrku dle IFRS není pro účetní jednotky jednoduchou problematikou, která bývá poměrně náročná jak na odbornou, tak administrativní zátěž ekonomického oddělení účetní jednotky. Vždy by měly být analyzovány a klasifikovány veškeré účetní transakce společnosti a jejich dopad do účetní uzávěrky dle mezinárodních účetních standardů. Účetní jednotky by zároveň neměly zapomenout na to, že při přechodu na mezinárodní účetní standardy nebude ovlivněna pouze účetní uzávěrka sledovaného období, ale účetní uzávěrka minulých období.

Nevíte si rady s přechodem na účetní uzávěrku dle mezinárodních účetních standardů? Potřebujete pomoc při analýze, klasifikaci a s očištěním (adjustmenty) jednotlivých transakcí? Nebojte se obrátit na naše odborníky, kteří Vám rádi s danou problematikou pomůžou.