Ručení členů volených orgánů za daňové dluhy právnické osoby

V nedávném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS) č. j. 10 Afs 4/2024-38 ze dne 18. června 2024 bylo objasněno několik klíčových otázek týkajících se ručení členů volených orgánů za daňové dluhy právnických osob. Tento rozsudek přinesl důležité závěry pro správce daně, zejména pokud jde o posuzování podmínek vzniku ručitelského závazku členů statutárních orgánů za daňové nedoplatky společnosti.

O co v daném případě šlo?

Rozhodnutí soudu se zabývalo situací, kdy jediný jednatel společnosti byl pravomocně odsouzen za daňový trestný čin související s neoprávněným vylákáním nadměrného odpočtu DPH ve výši přibližně 13 milionů Kč. Společnost byla po tomto odsouzení zrušena s likvidací, ale z likvidačního zůstatku nebyly uhrazeny žádné daňové nedoplatky. Správce daně proto vydal ručitelskou výzvu podle daňového řádu a vyzval jednatele k úhradě nedoplatku.

Jaké právní závěry z toho vyplývají?

Nejvyšší správní soud svým rozhodnutím potvrdil několik důležitých bodů, které mají zásadní dopad na praxi správce daně i na odpovědnost členů statutárních orgánů.

1. Ručení za daňové dluhy na základě občanského zákoníku
Klíčovým bodem je možnost ručení členů volených orgánů právnické osoby za její daňové nedoplatky. Podle § 159 odst. 3 občanského zákoníku ručí člen voleného orgánu za dluhy právnické osoby, pokud způsobil škodu porušením povinností při výkonu své funkce a nenahradil ji. To se vztahuje i na daňové nedoplatky, pokud věřitelé nemohou vymáhat plnění na právnické osobě samotné.

2. Ručení dle daňového řádu
Podle § 171 odst. 1 daňového řádu může být člen voleného orgánu vyzván k úhradě daňového nedoplatku společnosti, pokud mu zákon ukládá povinnost ručení. Správce daně přitom musí prokázat porušení povinností při výkonu funkce a vznik škody.

Jaké jsou praktické důsledky tohoto rozsudku?

Tento rozsudek jasně ukazuje, že členové statutárních orgánů mohou být osobně odpovědní za daňové dluhy společnosti. Přestože povinnost k úhradě daňového nedoplatku obvykle leží na společnosti, správce daně může uplatnit nárok na ručení vůči jednotlivci, pokud zjistí, že došlo k porušení povinností při správě společnosti.

Promlčení a ručitelská povinnost

Soud rovněž řešil otázku promlčení. Člen voleného orgánu může namítat promlčení povinnosti nahradit škodu, nicméně pokud by taková námitka byla v rozporu s dobrými mravy, nemusí k ní být přihlíženo.

Prekluzivní lhůty

V rozhodnutí se rovněž řešila otázka prekluzivních lhůt. Obecně platí, že ručitelskou výzvu lze vydat pouze ve lhůtě pro stanovení daně. V tomto případě však správce daně využil možnosti podle § 148 odst. 6 daňového řádu, který umožňuje vydat výzvu až do dvou let od pravomocného rozhodnutí soudu o spáchání trestného činu.

Závěr

Tento rozsudek zdůrazňuje, že pokud dojde k porušení péče řádného hospodáře, mohou být členové statutárních orgánů osobně odpovědní za daňové nedoplatky. Je tedy nezbytné, aby členové vedení firem dbali na řádný výkon své funkce a zajistili, že společnost plní své daňové povinnosti.