Daňově neuznatelný náklad nemusí vždy znamenat nemožnost nároku na odpočet DPH

V obrovském množství rozsudků se dost často stává, že se nejeden ztratí. I přesto je důležité na dané nezapomínat a čas od času si připomenout, jak se na daňovou praxi dívá sám soud. V tomto případě se podíváme na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 6 Afs 29/2021-38 ze dne 23.3.2022, který se zabývá tématem daňové uznatelnosti nákladů a nároku na odpočet DPH. 

Z výše uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu vyplývá že možnost odečíst daňově uznatelné výdaje na daň z příjmů, má daňový subjekt tehdy, prokáže-li faktické provedení dané platby (výdaje), její oprávněnost a souvislost s dosaženými zdanitelnými příjmy.

V případě uplatnění odpočtu daně z přidané hodnoty je daňový subjekt povinen tvrdit a prokázat, že od jiného plátce této daně přijal zdanitelné plnění (v daném případě poskytnutí služby či dodání zboží), že je použil při uskutečnění své ekonomické činnosti a že k uskutečnění zdanitelného plnění došlo tak, jak je deklarováno v dokladech.  

Rozsudek potvrdil již ustálenou soudní praxi, že prokázání uplatnění nároku na odpočet DPH nelze zaměňovat s prokázáním uznatelnosti daňových nákladů dle zákona o daních z příjmů. V případě nároku na odpočet DPH, tak musíte vycházet pouze ze zákona o dani z přidané hodnoty a není nutno posuzovat, zda daný náklad je či není daňově uznatelný z pohledu daně z příjmů.

V praxi často dochází k tomu, že plátce daně z přidané hodnoty automaticky uplatní plný nárok na odpočet, v případě, že náklad shledá jako daňově uznatelný. Popřípadě naopak neuplatní nárok na odpočet u nákladů, které jsou v zákoně o dani z příjmů uvedeny jako daňově neuznatelné, ale přesto mohou mít vztah k ekonomické činnosti plátce.

Máte-li pochybnosti o uznatelnosti vašich daňových nákladů, případně správného uplatnění odpočtu daně z přidané hodnoty obraťte se nás rádi při posouzení pomůžeme.