13. 3. 2025
Nové ESG povinnosti: Jak správně reportovat a vyhnout se problémům?

O novém zákoně o účetnictví se již dlouho hovoří v odborných kruzích i mezi zákonodárci. Jeho finalizace a následné schválení je zatím stále v nedohlednu. V současné době se hovoří pouze o tzv. „malé novelizaci zákona o účetnictví“. Pojďme se ale zaměřit na jednu poměrně zásadní skutečnost, která by měla výrazně ovlivnit přípravu účetní závěrky řady společností. Jedná se o výrazné zvýšení limitů pro povinný audit účetní závěrky.
V současné době musí být povinně proveden audit účetních závěrek středních a velkých společností a také malých společností, které překročí 2 ze 3 (v případě akciové společnosti či svěřenského fondu postačí překročit 1 kritérium) následujících kritérií ve 2 po sobě jdoucích účetních obdobích:
V návrhu nového zákona jsou hodnoty prvních 2 kritérií trojnásobné:
Zvýšení limitů je opravdu výrazné. Co může uvedená změna přinést a jaké bude mít důsledky?
Nejprve je důležité si připomenout, jaký význam má audit účetní závěrky fungování společností, státní správu, dohledové orgány, bankovní systém a investory. Auditorem je vysoce kvalifikovaný odborník v oblasti účetnictví, který komplexně prověří interní procesy, účetní metodiky a postupy a účetní závěrku společnosti a vyjádří na ni svůj názor prostřednictvím zprávy auditora.
Zpráva auditora následně slouží externím subjektům či osobám, které společnost zevrubně neznají, ale potřebují z nějakého důvodu informace ohledně věrného a poctivého obrazu v účetní závěrce. Banka si potřebuje být jistá, že účetní závěrka podává věrný a poctivý obraz s ohledem na vyhodnocení rizikovosti klienta v případě nových úvěrů. Tato informace je pochopitelně důležité pro regulátory (například Českou národní banku či státní instituce). Zajímá pochopitelně také investory, kteří se chystají rozhodnout, zda provedenou investici právě do této účetní jednotky.
Audit je tedy poměrně důležitá služba, která pomáhá plynulosti celého trhu a měla by být ochranným mechanismem, aby nedošlo k jeho zhroucení.
Pokud by audit neexistoval a společnosti by uměle nadhodnocovaly svoje výsledky či finanční pozici, mohlo by dojít k tomu, že banka těmto subjektům poskytne úvěry ve významných hodnotách. S ohledem na výrazně horší bonitu, než jaká by v takovém případě byla prezentována v účetní závěrce, by následně nedocházelo k umořování dluhů a problém by byl na světě.
S ohledem na navrhované dramatické zvýšení limitů pro povinný audit je tedy patrné, že v takovém případě nedojde u velké části společností k ověření účetní závěrky auditorem. Jinými slovy externí subjekty nebudou mít v takových případech garanci od odborníka z poměrně hodně regulované profese, který by stvrdil, že účetní závěrka podává věrný a poctivý obraz a účetní postupy jsou dle platné legislativy a názorů odborné veřejnosti.
S ohledem na praxi lze konstatovat, že téměř každá taková společnost tuto změnu přivítá. V řadě takových subjektů byl majitel také ředitelem (nedošlo tedy k oddělení vlastnictví a managementu), v některých případech takové subjekty nevyužívali ani úvěrové financování. Audit byl pro takové společnosti spíše administrativní zátěží než službou.
Tento názor je ale poměrně zjednodušený a nelze s ním souhlasit. Na celou problematiku je zapotřebí se dívat s nadhledem a více komplexněji. Audit má pochopitelně také přidanou hodnotu. Garantuje také pro společnost samou, že dodržuje veškeré legislativní požadavky a že u specifických témat postupuje v souladu s názorem odborné veřejnosti. V případě zjištění je o nich společnost samozřejmě informována a má případně čas na jejich nápravu. Jedná se tedy o jakousi formu ujištění, že postupuje správně.
Výše zmiňované společnosti nebudou také většinou součástí nadnárodních holdingů (a pokud ano, bude ze strany mateřské společnosti požadováno zpracování dobrovolného auditu účetní závěrky). Lze tedy konstatovat, že s ohledem na zvýšení kritérií bude dohled nad vedením účetnictví značně omezen. V naprosté většině případů nebudou tyto subjekty disponovat větším účetním oddělením a oddělením controllingu.
V řadě případů může být pro auditora jednodušší provést audit u velkých účetních jednotek, které vlastní zahraniční subjekty. V těchto případech jsou vyhotoveny na veškerou činnost směrnice, svou funkci plní také controlling či interní audit a také je zpracováván pravidelný reporting čísel do mateřské společnosti, většinou na měsíční bázi. Řada kontrolních mechanismů tak funguje již interně v rámci společnosti samotné. U malých účetních jednotek může být riziko případných chyb v účetních závěrkách daleko vyšší. Ovšem nemusí to být pochopitelně pravidlo.
Z pohledu auditorské obce se jedná také o poměrně zásadní změnu. Audit lze pochopitelně zpracovávat také dobrovolně, avšak z výše uvedené skupiny nebude poptávka po takových službách příliš velká. Zejména pro malé auditorské společnosti a auditory OSVČ může být tato skutečnost poměrně dramatická. Úbytek tržeb může být tak zásadní, že mohou mít existenční starosti. I když se otevírají nové možnosti v oblasti auditů ESG, které by mohly částečně tento výpadek zaplnit.
Závěrem tedy lze říci, že zvýšení kritérií pro povinný audit může dávat smysl s ohledem na velikost účetních jednotek, které doposud musely audity zajistit a nyní z této povinnosti vypadnou. Případný zájem investorů není v této oblasti velký, subjekty v řadě případů nevyužívají bankovní financování (a když tak v menší míře) a nedochází také často k oddělení managementu a vlastnictví. Na druhou stranu se zvýší počet účetních závěrek, které nebudou verifikovány kvalifikovaným odborníkem.
V případě otázek nás neváhejte kontaktovat, naši auditoři jsou vám k dispozici a rádi vám pomůžou.
Autor: Jaromír Chaloupka - Partner, Audit