Reálná hodnota v novele zákona o účetnictví. S čím se české účetní jednotky budou muset vypořádat? Jak reálnou hodnotu definují mezinárodní účetní standardy?

V minulých článcích jsme si představili novelu zákona, která by měla vejít v účinnosti od 1. ledna 2025. Podívali jsme se na první část novely v podobě funkční měny platné pro české účetní jednotky od 1. ledna 2024. A zároveň jsme se zabývali mezinárodním účetním standardem IAS 21, z kterého vychází dílčí novela v podobě funkční měny.

V tomto článku bychom se blíže podívali na takzvanou reálnou hodnotu, kterou definuje mezinárodní účetní standard IFRS 13. 

Při pojmu reálná nebo současná hodnota by měly téměř veškeré české účetní jednotky zbystřit. Chystaná novela zákona o účetnictví, která by měla vejít v platnost od příštího roku, bude totiž klást větší důraz na účetní výkaznictví a stanovení takzvané reálné hodnoty aktiv a pasiv. 

Reálná hodnota by tak měla pomoc představit moderní formu finančního výkaznictví, která bude mít za úkol věrně zobrazit hodnotu aktiv a pasiv účetní jednotky, ale i zároveň ukazovat a předvídat vývoj účetní jednotky do budoucna.

Pojďme se tedy blíže na tento mezinárodní účetní standard IFRS 13 podívat.

Jakým způsobem definuje reálnou hodnotu mezinárodní účetní standard IFRS 13?

Jedná se o cenu, kterou by mohla účetní jednotka ke dni ocenění obdržet, kdyby se rozhodla dané aktivum prodat, nebo by jí byl uhrazen závazek při běžné transakci na aktivním trhu. Reálná hodnota je ve standardu IFRS 13 označována jako takzvaná Fair value.

Charakteristiky určené účetní jednotkou při oceňování reálné hodnoty:

• Identitu aktiva či závazku, které jsou oceňovány;
• u nefinančních aktiv nejlepší a nejvyšší využití aktiva, a zda je aktivum využíváno ve spojení s jinými aktivy nebo samostatně;
• trh, na kterém by pro dané aktivum či závazek proběhla běžná transakce; 
• a vhodnou/é oceňovací techniku/y pro oceňování reálné hodnoty. 
  Použitá/é oceňovací technika/y by měla/y maximálně využít relevantní pozorovatelné vstupy a minimálně využít nepozorovatelné vstupy. Tyto vstupy by měly být konzistentní se vstupy, které by použili účastníci trhu při stanovování ceny aktiva nebo závazku.

Určení reálné hodnoty aktiv či závazků prostřednictvím IFRS 13

Reálná hodnota je určována pro určité aktivum či závazek. Proto při jejím zjišťování účetní jednotka musí vzít v úvahu ty charakteristiky aktiva a závazku, které by při určování ceny transakce brali v úvahu účastníci trhu.

Charakteristiky aktiva a závazku mohou například zahrnovat následující:

• Stav aktiva a závazku a jeho umístění; 
• a případná omezení týkající se použití či prodeje aktiva či závazku.

Reálnou hodnotu bude účetní jednotka určovat buď pro jednotlivé aktivum či závazek, nebo pro skupinu aktiv, skupinu závazků nebo skupinu aktiv a závazků (například v případě penězotvorné jednotky nebo podniku).

Při určování reálné hodnoty je potřeba, aby účetní jednotka použila předpoklady, které by použili účastníci trhu při stanovování ceny aktiva či závazku v aktuálních tržních podmínkách, včetně promítnutí předpokladů týkajících se rizik. Z toho důvodu není relevantní úmysl účetní jednotky, jestli bude aktivum nadále používat či jej naopak prodat není při určování reálné hodnoty.

V momentě oceňování na reálnou hodnotu, vychází účetní jednotka z předpokladu, že k transakci dochází:

• Na hlavním trhu pro dané aktivum či závazek, nebo
• při absenci hlavního trhu na nejvýhodnějším jiném trhu pro dané aktivum či závazek.

Cena z hlavního trhu s daným aktivem či závazkem je považována za jeho reálnou hodnotu i v takovém případě, kdy ceny z jiných trhů k datu ocenění jsou potenciálně výhodnější. 

Cena z hlavního nebo nejvýhodnějšího trhu se neupravuje o transakční náklady, které jsou vykázány v souladu s pravidly relevantních IFRS. Za součást transakčních nákladů ale není považováno dopravné. 

Způsob stanovení reálné hodnoty při prvotním vykázání

Při prvotním vykázání je dosažená transakční cena často považovaná za reálnou hodnotu této transakce v případě, že aktivum je pořízeno na trhu, na kterém by zároveň mohlo být prodáno. Cena, za kterou je aktivum koupeno, totiž obvykle nebývá cenou, za kterou by mohlo být prodáno. To obdobně platí i u závazků.

Používané oceňovací techniky

Účetní jednotka použije takové oceňovací techniky, které jsou vhodné vzhledem k okolnostem, a pro které má účetní jednotka k dispozici potřebné údaje k datu ocenění, při respektování požadavku na maximalizaci pozorovatelných vstupů a minimalizaci nepozorovatelných vstupů.

Tři nejčastěji používané oceňovací techniky jsou tržní přístup, přístup založený na pořizovací ceně, a přístup založený na zisku.

Oceňovací techniky pro oceňování reálné hodnoty mají být používány konzistentně. K její změně, případně ke změně v jejím použití, může dojít, například pokud dojde k některé z následujících událostí:

• vznikne nový trh;
• jsou k dispozici nové informace;
• dříve používané informace již nejsou k dispozici;
• dojde k vylepšení oceňovacích technik;
• změní se tržní podmínky.

Vstupy pro oceňovací techniky

Vstupy jsou ve smyslu IFRS 13 míněny předpoklady, které by účastníci trhu použili při oceňování aktiva nebo závazku, včetně předpokladů týkajících se rizika, jako jsou například:

• Rizika vlastní té oceňovací technice, která je použita pro ocenění reálné hodnoty (například model stanovení ceny), 
• a rizika vlastní vstupům, použitým při aplikaci oceňovací techniky.

Vstupy mohou být pozorovatelné nebo nepozorovatelné. Pozorovatelné vstupy jsou takové, které vycházejí z tržních dat, jako jsou například veřejně dostupné informace o skutečných událostech a transakcích, které zároveň reflektují předpoklady, které by účastníci trhu brali v úvahu při určování ceny pro aktivum či závazek.

Nepozorovatelné vstupy jsou naopak takové, pro které nejsou k dispozici tržní data, a které jsou vytvořeny na základě nejlepších dostupných informací o předpokladech, které by účastníci trhu brali v úvahu při určování ceny pro aktivum či závazek.

Oceňovací techniky používané při oceňování reálné hodnoty musejí v maximální možné míře používat pozorovatelné vstupy, a naopak minimalizovat nepozorovatelné vstupy.

Účetní jednotka použije ty vstupy, které jsou v souladu s charakteristikou aktiva či závazku, kterou by účastníci trhu brali v úvahu. V některých případech je proto nutné ocenění upravit o slevy či přirážky, pokud by při oceňovaném objemu aktiva či závazku slevy a přirážky mohly být do ceny promítnuty.

Způsob určení hierarchie reálné hodnoty

IFRS 13 určuje hierarchii reálné hodnoty, která rozděluje vstupy pro oceňovací techniky do tří úrovní. Nejvyšší prioritu dává kotovaným cenám (neupraveným) na aktivních trzích pro stejná aktiva nebo závazky (vstupy první úrovně), další jsou jiné než kotované ceny na aktivních trzích pro daná aktiva a závazky, ale vstupy, které jsou buď přímo či nepřímo pozorovatelné (vstupy druhé úrovně), a nejnižší prioritu nepozorovatelným vstupům (vstupy třetí úrovně). Nepozorovatelné vstupy mohou být použity.

Závěrem:

Problematika určení reálné hodnoty aktiv či pasiv dle mezinárodního standardu IFRS 13 není jednoduchou záležitostí. Při jejím stanovení musí účetní jednotky brát v úvahu mnoho tržních.