Finanční úřady se zaměřují na převodní ceny: pozor na transakce mezi spojenými osobami

Kontroly už se netýkají jen velkých hráčů

Finanční úřady v posledních letech výrazně posílily kontroly v oblasti převodních cen (transfer pricing). Zatímco dříve se inspektoři zaměřovali hlavně na nadnárodní koncerny a velké společnosti, dnes se jejich pozornost stále častěji obrací i k tuzemským holdingům a menším podnikatelům.
Typickým cílem kontrol se stávají situace, kdy má jeden podnikatel více společností s ručením omezeným (s. r. o.), které mezi sebou obchodují, poskytují si úvěry, zápůjčky, nájemní smlouvy, reklamní služby nebo licence na ochranné známky.

Důvod je zřejmý – ceny mezi spojenými osobami mohou zásadně ovlivnit hospodářský výsledek a tím i výši daňové povinnosti každé ze zúčastněných firem.

Co správce daně zkoumá

Nejprve se ověřuje, zda mezi subjekty existuje vztah spojených osob. Za spojené osoby jsou považovány např. společnosti a jejich společníci s podílem nad 25 %, členové statutárních orgánů, ředitelé, ovládající a ovládané subjekty nebo osoby blízké.

Takzvanou „jinak spojenou osobou“ se může stát i subjekt, který vytvořil právní vztah převážně za účelem snížení základu daně nebo zvýšení daňové ztráty.

Dalším krokem kontroly bývá prověření, zda ke skutečnému plnění došlo a zda bylo pro ekonomickou činnost příjemce nezbytné. Poté se zkoumá samotné dodržení principu tržního odstupu – tedy zda ceny sjednané mezi spojenými osobami odpovídají těm, které by za stejných podmínek sjednaly nezávislé subjekty. Pokud je zjištěn rozdíl, který nelze logicky zdůvodnit či doložit, finanční úřad upraví základ daně o tento rozdíl.

Dokumentace k převodním cenám jako klíčový důkaz

Ačkoli povinnost zpracovávat dokumentaci k převodním cenám zákon výslovně nestanovuje, v praxi jde o zásadní důkazní prostředek při daňových kontrolách.
Společnosti, které dokumentaci nemají, obvykle nedokážou prokázat, jak stanovily výši úroku, nájmu či jiné ceny. Výsledkem pak bývá doměření daně, penále i úroků z prodlení, často ve vysokých částkách – obzvlášť pokud jde o transakce většího rozsahu.

Riziko pro statutáry: péče řádného hospodáře

Nesprávné nebo povrchní nastavení převodních cen se netýká jen firem samotných, ale může znamenat i osobní odpovědnost statutárních orgánů.
Porušení pravidel tržního odstupu totiž může být vyhodnoceno jako porušení povinnosti péče řádného hospodáře – tedy povinnosti jednat loajálně, informovaně a s náležitou pečlivostí.

Doměření daně může zásadně ovlivnit cash flow společnosti a v krajním případě vést až k její insolvenci. Pokud se prokáže, že člen statutárního orgánu svým jednáním k úpadku přispěl, soud může rozhodnout, že musí do majetkové podstaty vrátit prospěch, který ze své funkce získal – a to až za období dvou let před zahájením insolvenčního řízení.

Insolvenční rizika a možné dopady

V případě, že je na firmu prohlášen konkurs, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce uložit statutárovi povinnost doplnit majetkovou podstatu až do výše rozdílu mezi celkovými dluhy a majetkem společnosti.

Porušení pravidel tržního odstupu může zároveň spadat pod § 240 insolvenčního zákona – tedy jako právní jednání bez přiměřeného protiplnění. I u řádně dokončených a zaplacených zakázek může insolvenční správce požadovat vrácení plnění, například od mateřské společnosti nebo holdingu.

Test tržního odstupu jako prevence rizik

Každá významnější transakce mezi spojenými či „jinak spojenými“ osobami by měla projít testem tržního odstupu.
Správně nastavené převodní ceny výrazně snižují rizika jak pro vlastníky, tak pro statutáry, a přispívají k větší stabilitě podnikatelských struktur včetně holdingů.
Bezpečné a transparentní nastavení vztahů mezi propojenými firmami je proto klíčovým krokem k ochraně podnikání i osobní odpovědnosti vedení společnosti.

Pokud si nejste jistí, zda máte převodní ceny správně nastavené, nechte si je zkontrolovat našimi odborníky.

Kontaktujte nás